Category Archives: Historie

Letošní ročník Pražského Krále, pod křídly agentury Sport pomáhá, a jako „podzimní Vrchař“ v seznamu závodů UAC, je za námi. I když to ráno v Hřebči zpočátku vypadalo spíše na jízdu pro několik málo odvážných, v mokru a sychravém počasí. Nakonec se nad námi pán deště a větru smiloval. Když zjistil že i přes veškeré jeho nástrahy se na start postavilo 22 odvážných cyklistů, vzdal se, a poručil dešti aby ustal :-). Balík tvořený jezdci náčelníka Michala Starka (Stark Cycling Team) a závodníky z řad UAC, vyrazil na trať lehce po 10 hodině za doprovodu drobného deště, který po 15 kilometrech ustal úplně. Závoďáci z UACu letos na trati bojovali o body do celkového hodnocení na čtyřech měřených úsecích. V Poteplí, ve Zbečně, v Hýskově a v Hostimi. Zpočátku jel balík pohromadě, ale ve svižném tempu aby se svaly zahřály. Průjezd prvními dvěma úseky byl plynulý a bez problémů. Na třetím úseku v Hýskově už se čekalo na opozdilce ( defekt ), ale jinak vše probíhalo dle plánu. K poslednímu měřenému úseku v Hostimi u Berouna už nedojel celý balík pohromadě, ale jednotlivé skupinky dle výkonosti jednotlivých borců. Dojezd do cíle v Hřebči pak již byl pouze individuální záležitostí. Ti kdo si „přišlápli“, dojeli za sucha. Opozdilce pak ještě do cíle v Hřebči doprovodil drobný děšť. Ale všechny čekalo v cíli zasloužené občerstvení.

Protože letošní Pražský Král byl součástí závodů UAC sluší se uvést i vítěze:
Vítězem se stal Michael Somr z LAWI Stars v celkovém čase 26:39, o 23 vteřin za ním skončil na druhém místě Petr Mirovský z týmu náčelníka Michala Starka a na třetím místě kladenský Vít Novák se ztrátou 39 vteřin.

Vítězům patří velká gratulace, ale poděkování patří hlavně účastníkům kteří se na trať letošního Pražského Krále vydali i přes nepřízeň počasí a dojeli zpět do cíle. Děkujeme všem, že jste finančně pomohly dobré věci a mimo jiné i že jste prodloužili tradici Pražského Krále.

Budeme se těšit na setkání opět na startu Pražského Krále 2018

Tak jsme se po roce, a něco málo dní k tomu, zase sešli na startu Pražského Krále. Letošní ročník byl pojat formou benefiční vyjížďky pro našeho nového partnera „Sport pomáhá“ ( sportpomaha.org ), zastoupeného v balíku Pavlem Zachem. Již dříve bylo avizováno toto možné propojení, abychom tradici Pražského Krále spojili s tímto smysluplným projektem, který pomáhá sociálně hendikepovaným dětem. A povedlo se! Od roku 2017 bude Pražský Král součástí projektu Sport pomáhá.

Ale zpět k letošnímu ročníku. Po celý týden nám nebyla předpověď počasí příliš nakloněna. Časté dešťové přeháňky a teploty kolem 15˚C příliš optimisticky nevypadaly. Ale sobotní ráno všechny obavy rozptýlilo. Téměř ideální počasí, snad až na ten vítr.
Vzhledem k souběhu naší akce se svatební hostinou v penzionu Kuželka, bylo nutné přesunout dojezd z Dobříče do Chýně, čímž vznikl na startu drobný chaos. Vše se ale vyřešilo a tak v 10:30 vyrazil na letošní trať balík v počtu 30 jezdců. Nejpočetnější zastoupení měla na startu „stáj“ pod vedením náčelníka Michala Starka. Další početnější skupinu dresů v balíku tvořily jezdci týmů Dexteru a Bikemarastu. Jsme rádi že na startu Pražského Krále měli opět zastoupení i dámy. Z týmu Michala Starka to byla Klára Zadáková a v dresu Sparty Praha pak Hedvika Candrová.

Po startu se celý balík přesunul svižným tempem po tradiční ose Dobříč – Rudná – Unhošť, až na místo dělení tras, za výjezdem z Podteplí. Zde proběhlo již tradiční skupinové focení. Poté se sedm „statečných“ oddělilo od balíku a vyrazilo na delší trasu Pražského Krále, směr Křivoklát. My ostatní jsme pokračovali po kratší trase směr Loděnice. Po společném průjezdu Loděnicí a Svatým Jánem se peloton rozdělil ve stoupání na Hostim a zase se sjel v Srbsku. Společně jsme projeli ještě trasu Karlštejn – Hlásná Třebáň. Ale ve stoupání na Mořinu se celý balík rozdělil na několik skupin, kde si každý našel svého „parťáka“ ☺ a do Kozolup se „vyšplhal“ dle svých možností. Někteří na sebe počkali, někteří spěchali na oběd, a tak zbytek trasy do cíle v Chýni si odjel každý ve svém tempu. V cíli, v Pivovarském dvoru, jsme občerstvení vzali stejně poctivě jako celou vyjížďku. Ztracenou energii jsme doplnili výborným pivem z místního pivovaru a jídlem z bohaté nabídky. Téměř dvouhodinové posezení u občerstvení s vyprávěním zážitků z letošní trasy, nás přehouplo do sobotního odpoledne, a tak jsme se po příjemném oddechu všichni pomalu rozjeli do svých domovů.

Velký dík všem účastníkům že se nám, díky Vám, povedlo zase o rok prodloužit obnovenou tradici Pražského Krále. Již nyní začínáme pracovat na konceptu příštího ročníku, který by měl přinést několik novinek.

Tak zase za rok na startu

V sobotu, 4.7.2015, jsme se sešli v areálu penzionu Kuželka v Dobříči, abychom už po 13. společně vyrazili na trasu Pražského krále. Všem, kteří i přes „ rozpálenou“ předpověď počasí dorazili, patří poděkování že dali přednost účasti na králi, před válením se u vody.

Zhruba v 10.30 jsme vyrazili z křižovatky na konci Dobříče, směr Tachlovice a dále po tradiční trase do Červeného Újezdu. Tam jsme se po dvaceti minutách jízdy spojili s čekajícími členy GKV pod vedením Michala Starka. Takto „posíleni“ jsme pokračovali na Unhošť, Nouzov do Poteplí. Během cesty se na špic v nestřeženém okamžiku dostalo několik „nezodpovědných“ jedinců, kteří z vyjížďky na chvilku udělali tempařský švih. Naštěstí na křižovatce nad Poteplí, kde bylo jednak dělení tras a zároveň první občerstvovací zastávka, se všichni sjeli a další zvyšování tempa bylo zažehnáno. Zde rovněž proběhlo tradiční skupinové focení. Po doplnění tekutin, se musel každý rozhodnout, zda si projede kratší trasu Krále nebo se pojede potrápit do Křivoklátských kopců. Větší část se rozhodla vzhledem ke stále se zvyšující okolní teplotě, pro kratší variantu. Ale bylo i několik borců kteří nezaváhali a vyrazili směr Křivoklát. Naše skupina vyrazila v poklidném po plánované trase směrem na Loděnice. Po cestě se oddělilo několik jezdců, kteří většinou pokračovali již do svých domovů nebo zvolili volnější tempo. Po projetí údolím Svatého Jána a překonání kopce do Srbska se naše skupina opět sjela a spořádaně ve dvojicích projela Karlštejnem až do Hlásné Třebáně. Za Třebání nás čekalo milované stoupání na Mořinu. To si každý dal podle svých možností. Mořina je Mořina. Okolní teplota 34 stupňů, rozpálený asfalt, skoro žádný stín. Co víc si přát na Mořině. Tentokrát to bylo prostě peklo. Po zdolání Mořiny bylo rozhodnuto o zkrácení trasy. Pokračovali jsme rovnou přes Kuchař, Tachlovice do Dobříče, místo výjezdu na Ameriku a pokračování na Roblín. Rozhodnutí padlo vzhledem k okolní teplotě, s přihlédnutím že někteří mají z Dobříče ještě před sebou 50 km cestu domů ( pochopitelně na kole ) a v dohledu pondělní závody. I s tímto zkrácením kratší trasa měřila bez pár metrů 70 km. Což za daných podmínek nebylo vůbec špatné.

Do Dobříče jsme dorazili v 13:00, tedy za dvě a půl hodiny. Odměnou za snahu bylo pivo(a) a guláš. Po hodince oddychu se na cestu domů vydala Kralupská část Dexteru ( Milan a Petr ). Zbytek u dalších piv čekal na borce z dlouhé trasy. Ti do cíle dojížděli převážně jednotlivě až do čtvrté hodiny odpolední. U piva jsme zážitky z trasy probírali asi hodinu a pak hezky na kole každý ke svému domovu. Tak zase za rok.

Účastníci (26)

Balajka Ondřej, Cafourek Vaclav, Čapek Martin, Černý Jan, Hauser Dušan, Helmich Mirek, Holík Karel, Jelínek Martin, Karabinoš Tomáš, Nádvorník David, Palek Jiří, Procházka Milan, Ptáčník Filip , Schunágel Karel, Slaboch David, Sliwka Zenon, Sobek Ondřej, Stark Michal, Šimonek David, Šťastný Petr, Štefan Ladislav, Švec František , Tácha Petr, Tamchyna Jakub, Urban Dan , Venkrbec Tomáš

Na start letošního ročníku PK, do sportovního areálu ve Zbuzanech, si našlo cestu 41 jezdců. Úderem desáté hodiny se všichni králové podle plánu vydali na trať. Zprvu vyjížďkové tempo, se s přibývajícími kilometry počalo měnit na tempo nevyjížďkové, a balík, který z větší části tvořili jezdci z Dexteru a spřátelených GKVéček, se začal trhat. „Chrti“ se dali na rozcestí vpravo, směr Křivoklát, aby absolvovali 128 km, my „rozumní“ jsme zahnuli vlevo směr Loděnice a dále na Svatý Jan, přes Karlštejn a „milované“ stoupání na Mořinu, zpět do Zbuzan, abychom najeli příjemných 78 km. Po necelých třech hodinách jsme dorazili zpět do areálu ve Zbuzanech, kde na nás čekal výborný guláš s pivem a možností „podrbat“ u stolu jaké to letos bylo. A protože jsme tvorové kolektivní, poctivě jsme čekali na příjezd „chrtí smečky“, samozřejmě při doplňování ztracených tekutin, v podobě chmelového džusu. A dočkali jsme se. Za hodinu a půl chrti dorazili. Společně s nimi jsme pak zhodnotili letošní ročník, potom jsme si zamávali, a rozprchli se do svých domovů s pocitem dobře vykonané, oddílové práce.

Jaroslav Rendl:

Pražský král. Vyjížďka pořádana naším týmem Dexter. Na startu cca 45 lidi, z toho 20 od nás. Trasa vedla Křivoklátskem a potom Karlštejnskem. V Poteplí se balík rozdělil na kratší 78 km dlouhou trasu a na trasu 127 km dlouhou. Delší nás jelo asi 20 lidí , včetně jedničky 1. balíku UAC Vitouše,který po dnešku zřejmě přestoupí do našeho týmu,protože se mu s námi náramně líbilo. Ve Zbečně jsme měli avs přes 33, takže jsme prvních 40 km docela letěli. Kopec na Píska jsme vyjeli docela svižně a následoval sjezd kolem hradu do Roztok. Opět na mne padla smůla a v Roztokách jsem měl píchlej zadek. Naštěstí Franta Švec měl u sebe pěnu,takže se nám podařilo galusku zalepit.Ještě jednou mu moc děkuji za půjčení lepení. Původně jsme měli dát Roztoky,ale byla navrhnuta změna přes Karlovu Ves. Zřejmě se některým zdál kopec hodně těžký. Ve sjezdu z Karlovy Vsi na Nový Jáchymov měl defekt Venca Zimmel,takže další oprava a zdržení. Pak už jsme to valili na Nižbor a dále přes Hýskov a Chyňavu do Železné,kde byla občerstvovačka. Ta teda bodla, flašky už jsme měly prázdné ,díky prádelně, která dneska panovala. Sežrali jsme perníky ,vypili ionťáky a doplnili flašky a jeli dál na Chrustenice. Pak jsme pokračovali Karlštejnskem přes Svatého Jana na Srbsko. Tam byla další větší pauza. Ondrovi Sobkovi bouchla zadní galuska. Měl jsem rezervní ,tak jsme jí tam dali,ale byl problém s nafouknutím,nějak se nadařilo. Mezitím skupina odjela na Karlštejn do restaurace na kafe a pivo. Sobovi se povedlo pořádně galusku nafouknout až u Benziny naproti restauraci. Po akademické 1/4hodince jsem pokračovali pěkně ztuhlí dál. Vepředu nás jelo osm a zbytek se valil za námi. Bohužel už nás nedojeli a ve stoupání na Mořinu jsme jim úplně ujeli. Pak už nás čekala pouze stojka v Chotči,kde nám doslova ulítnul Petr Štastný,který si zopakoval stejný úprk jako loni. Do cíle ve Zbuzanech jsme dorazili po 4:20 hod čistého času, jinak po 5:20 hod hrubého.V cíli už na nás čekala skupinka s Petrem Táchou ,kterým jsme ujeli za Karlštejnem. Jeli lotři nějakou zkratkou. Vyjížďka to byla parádní,včetně počasí, až na ty defekty. Proti loňsku jsme jeli skoro o 1/2 hodiny rychleji . AVS bylo také docela slušné. V cíli jsme si dali gulášek,ještě chvíli pokecali a jeli domů.

Účastníci (41)

Brabec Jan, Celerýn Ivan, Gutwirth Michal, Hanus Milan, Hauser Dusan, Horčička Ladislav, Hostomský Karel, Jabůrek Jan, Jan Brixi, Jelínek Martin, Koperniech Martin, Kovář Marek, Křenek David, Martinec Jan, Masař Jan, Matoušek Vojtěch , Moravec Vladimír, Mužík Vít, Nádvorník David, Novotný Petr , Pivrnec Miroslav, Postler Jiří, Příhodová Karolína, Ptáčník Filip, Razák Ivo, Reizer Tomas , Rendl Jaroslav, Sellner Jan, Slaboch David, Sobek Ondrej, Šiml Petr, Šimonek David, Šťastný Petr, Štěpánová Petra, Švec František, Švec Ondřej, Tácha Petr, Venkrbec Tomáš, Veselý Filip, Zimmel Václav, Zimmermann Tomáš

Vladimír Lysenko:

Po roce jsem se zase zúčastnil proslulé silniční vyjížďky Pražský Král. Předpověď počasí byla vražedná – oproti loňsku, kdy jsme řešili chladno a hrozící bouřky, dneska mělo být ve stínu hrubě přes 30°C. A bylo. Už ráno v metru jsem se potkal s dalšími účastníky. Dojezd na start nám trochu zkomplikovala smrtelná nehoda motorkáře v Jinočanech. Ležel tam pod plachtou a Policie měla uzavřenou celou silnici. K registraci ve Zbuzanech jsme přesto dojeli asi půl hodiny před „startem“. Natěšení cyklisté už se tam pěkně houfovali. Nakonec nás těsně po desáté hodině vyjíždělo něco přes padesát. Slušný balík.

Jelo se hodně v klidu, až tak, že ti, co zvolili kratší trasu, se za Unhoštěm málem zapomněli odpojit. Optimisticky jsem si říkal, že delší musím dát. Až do Zbečna to bylo v pohodě. Pak ale končí sranda a začínají kopce. Ten ze Zbečna na Křivoklát je ještě relativně v pohodě. Nad kopcem se naštěstí čekalo (a vlastně nad všemi kopci, za což chrtům díky). Drncavý hnusný sjezd do Křivoklátu byl díky CX brzdám (jel jsem na cyklokrosce) taky v pohodě, ale pár lidí ho docela proklínalo. Pak se v balíku začala šířit informace, že v Roztokách pod kopcem dáme pauzu na doplnění tekutin. Nojo, v tom vedru byla spotřeba enormní a ti s menšími bidony už byli na suchu. Jenže k obchůdku zamířilo jen pár lidí, většina se začala rovnou sápat vzhůru do Roztočáku. Pití jsem měl ještě dost, tak jsem se sápal taky. Krpál, vedro, všichni mi ujeli…no idylka 🙂 Naštěstí se čekalo tradičně na křižovatce u Leontýna. Když se nás sjela valná většina, pokračovali jsme trochu inovovanou trasou na Karlov, Nový Jáchymov a Zdejcinu. Není překvapením, že na rozbité silničce před Zdejcinou chytil jeden z cyklistů defekt. Zatímco to řešil, pár se nás trhlo dopředu, že si sjedeme do Nižbora, doplníme tam pití a počkáme. Nakonec u benzínky „tankovala“ většina lidí. S plnými bidony pokračujeme na Hýskov, tam doleva na Chyňavu…a tam jsme (ve dvou) zabloudili. Ve stoupání za Hýskovem se balík hodně roztrhal, a jak jsme před sebou nikoho neviděli a byli jsme už hodně na dně, místo na Železnou (kde byla občerstvovačka), jsme jeli na Podkozí. Kvality občerstvovačky tedy bohužel nemůžu posoudit. Chyba nám definitivně došla, až když jsme se vyškrábali serpentinami od Kačáku do polí před Podkozím. Tam jsme usoudili, že už toho máme dost, dochází nám pití a vracet se nám rozhodně nechce…tak že to střihneme do Rudné a vrátíme se rovnou do Zbuzan. Návrat jsme si ještě osvěžili dvěma pivky v Rudné, a při té příležitosti jsme se tam potkali s dalšíma dvěma cyklisty, co to taky zabalili. Takže do Zbuzan nakonec ve čtyřech. Aby to nebylo úplně snadné, asi dva kilometry před cílem jsem měl defekt. Tradice dodržena – zabloudil jsem a píchnul, stejně jako loni 🙁

V cíli nás čekal gulášek, pivka a osvěžení zahradní hadicí. Postupně se tam sjeli všichni, někdo po správné trase, někdo po zkrácené, a masochisti si to dokonce prodloužili 🙂 Povídání se protáhlo a k domovům jsme vyjeli až po 17h. Ještě sjezdík Prokopákem, přes Vltavu…a jsem doma. A mám dost. A těším se na příště. Díky organizátorům za super akci a chrtům za tahání balíku. Příští rok už to MUSÍM dát regulérní trasou! 🙂

Zkrácená trasa = cca 105 km, 1200m nastoupáno, AVS (snad) kolem 26km/h…v tom vedru a s kopcema dost slušný, myslím. Tepy 142 bpm průměr, což je teda na mě na kole sakra hodně. Celkem mám i s dojezdem/odjezdem 135 km.

Jaroslav Rendl:

Cyklistická vyjížďka na 132 km. Jelo se rozumně, ze začátku na kecačku. Za Unhoští odbočilo asi 10 lidí na kratší 78 km trasu. Nás už potom čekali jenom kopce v okolí Křivoklátu a Karlštejna. V kopcích jsme jeli většinou podle výkonnosti a nahoře jsme vždy čekali na odpadlíky,ale postupem času nás jelo míň a míň.Odpadlíci si trasu různě zkracovali,aby nás někde dojeli nebo jeli kratší cestou do cíle. V Železné u Berouna byla občerstvovačka,takže jsme doplnili flašky a něco málo zakousli. Potom už to bylo dost drsný ,tím jaký bylo neskutečný vedro.Celou dobu vyjížďky bylo přes 40 stupňů. Po 130 km a nastoupaných 2100m jsme dojeli ve třech do cíle absolutně vyždímaný. Za námi za chvíli přijela ještě jedna skupinka a ostatní přijeli buď před námi nebo po nás různými zkratkami. Vyjížďka s občasným závoděním v kopcích to byla perfektní ,až na to neskutečné vedro. Doma na váze jsem zjistil,že mám o 5 kg méně.

Vláďa Řidký:

Parádní projížďka s účastníky Pražského krále. Za rok určitě znovu. Jen snad tentokráte nezakufruji. Super parta lidí. Před výkonem holek opravdu smekám.

Petr Šťastný (převzato z jeho tréninkového deníku):

Jel jsem si tak to svoje, vůbec jsem třeba nepočítal, že bych moh viset s Jardou Rendlem a podobnýma borcema, ale šlo to, a nakonec jsem se dozvěděl, že mě Jarda určil na vrchařskou cenu (z naší trojice, který přijeli jako první z dlouhý trasy), takže díky ;-D (dnešní max.tep.frekv. bude asi z Mořiny) Jo a prodloužil jsem sérku defektů (už třetí víkend v řadě), tentokrát jsem koupil díru, ale neměl jsem rychlost, takže jsem doskočil zadním kolem na hranu a bylo to… měl jsem minišudlítko Airburn, což by asi nebylo příjemný pumpování, ale Eda Pinkava mi vypomoh se svou nestárnoucí klasikou Vella duopíst (s kterou už se dá foukat trochu víc lidsky), takže Edovi taky dík 🙂 Celý osazenstvo bylo dost v pohodě, následkem čehož byl celej Král dost pohodovej, takže vlastně dík všem.

Účastníci (43)

Bařina Petr, Bouřil Jan , Brabec Jan, Dacej Ivan, Doubek Ondřej, Hauser Dusan, Hledík Jiří, Hrabal Josef, Hrachovec Jiří, Hustopecký Tomáš, Chytráček Martin, Introvič Petar, Jermolajev Igor, Kalaš Radim, Karolína Příhodová, Kot Miloš, Křenek David, Lysenko Vladimír, Marhold Jiří, Michalák Peter, Moravec Vladimír, Novák Petr, Pinkava Eda, Plíšek Jiří, Pštrossová Marie, Reizer Tomáš, Rendl Jaroslav, Řídký Láďa, Sedláčik Ľubomír, Sellner Jan, Skála Radim, Stefl David, Šimonek David, Šťastný Petr, Šuráň Jan, Tabarelli Antonelo, Tácha Petr, Tůma Jiří, Venkrbec Tomáš, Vondra Leoš, Vyskočil Jan, Wolfová Kateřina, Zejman Josef

Na start letošního ročníku se postavilo 22 cyklistů včetně dvou odvážných žen a jednoho bikera. Odstartovalo se krátce po 10:00 hodině a balík se rozjížděl pozvolným tempem. Většina cyklistů se držela až do Bratronic, kde se dělila trasa na krátkou a dlouhou. Polovina cyklistů jela krátkou, někteří byli tak uneseni jízdou, že zapomněli uhnout a jeli s těmi co jeli dlouhou trasu, ale nakonec za Bělčí ještě měli možnost se na krátkou napojit a spadnout do Nižboru což také učinili :-). V Mosteckém mlýnu pod Horním Bezděkovem nastoupila první skupinka v kopci, kterou jsme posléze sjeli až za mostem v Roztokách, kde na nás čekali. Kopec do Roztok se jel v poklidu, vjel nám do cesty „traktor“, malý balík tedy měl zaváděcí ale i vodící vůz, protože se někteří zahákli a nechali se kousíček vést do prudkých kopců :-). Nakonec to traktorista vzdal a nechal nám volnou cestu, tak abychom se přeci jen neflákali a krásně si tyto kopce užili. U vrcholu stoupání měl jeden účastník defekt, ostatní jsme tedy čekali u kapličky, ale bohužel defekt byl zřejmě na delší dobu a tak jsme jeli dál po trase. Občerstvovací zastávka byla na vrcholu stoupání před obcí Železná, kde si každý mohl doplnit pití a vzít si musli tyčku, což pro některé byla opravdu záchrana. Jedeme dál, klesáme do údolí Svatý Ján pod Skalou a dále stoupáme na kopec (potkáváme kolegu, který měl defekt – zapomněl odbočit na Železnou a tak si trasu neplánovaně zkrátil přímo na Hostim) kde následně sjíždíme do Srbska, následuje rovina až do Hlasné Třebáně kde nás čeká poslední delší náročný kopec… jedeme v poklidu, u Ameriky dojíždíme slavného „Brécu“ s Marií – nehákujou, jedeme dál u odbočky na Choteč se sjíždíme se skupinou co jela krátkou trasu – netrefili odbočku a sjeli až do Dobřichovic. Tak skupinka se míchá – projíždíme poslední stojku v Choteči a následuje rovinka do cíle ve Zbuzanech, kde nás už vítají s výborným gulášem a pivem nebo kofolou.

Na dlouhé trase bylo nastoupáno 1 980m s průměrnou rychlostí 27km/h. Parádní švih s dobrou grupou cyklistů počasí nám přálo i když se kolem nás honily mraky s pořádnou sprškou, ale měli jsme to štěstí, že jsme jim ujeli. Takže za rok opět na Pražském Králi, kde se již teď můžete těšit na úpravu dlouhé trati!

Na tomto místě bych chtěl velmi poděkovat panu Huňáčkovi, majiteli sportovního centra ve Zbuzanech, a celému týmu zdejší restaurace za bezvadný servis, zázemí a výborný guláš. Dále Petrovi Lébrovi za občerstvovací servis a vám všem, kteří jste se této vyjížďky zúčastnili.

Účastníci (23)

Bartoš Tomáš, Bartošová Lenka, Brabec Jan, Filip Petr, Fořter Tomáš, Chytráček Martin, Jermolajev Igor, Kobík Petr, Koloděj Jan, Křenek David, Kříž Radim, Kubíček Daniel, Lébr Petr, Lysenko Vladimír, Marhold Jiří, Moravec Vladimír, Novák Petr, Plíšek Jiří, Pštrossová Marie, Razák Ivo, Studénka René, Šimonek David, Šťastný Petr

Rok se téměř s rokem sešel a v sobotu 23.7.2011 byl naplánován termín, po obnovení, druhého ročníku cyklistické vyjížďky „Pražský Král“. Když si vzpomenu na minulý rok, ráno probíhalo podobně.

To znamená, že celý týden před vyjížďkou bylo ošklivě, ale v sobotu se, tak jako loni, probouzím do slunečného rána. Rychle posbírám, co se dá, naházím věci do auta, sám do něj lezu taky a razím si cestu sobotním provozem, neprovozem. V devět hodin deset minut parkovačka v Černošicích u domu mého týmového kolegy Zizzouna, odkud po krátkých přípravách vyrážíme směr Zbuzany.

Cestou, chtě, nechtě musíme trochu šlápnout do pedálů, protože mou vinou máme nepatrný zásek, ale s menším úsilím ztrátu mažeme. Při příjezdu na místo startu jsem šokován počtem účastníků. Na hřišti se hemží asi třicet kolegů cyklistů. Prodíráme se k Honzovi Brabcovi, abychom se zaprezentovali a dostáváme hned vynadáno, že jedeme pozdě. Koukám na hodinky a ty ukazují 9:58. Odsekávám, že start je v deset a Zizzu dodává, že přesnost je výsadou králů…jak příznačné vzhledem k názvu vyjížďky:-)

Na konec startujeme kolem čtvrt na jedenáct. Třicítka cyklistů se dává do pohybu ve směru trasy a je jasné hned od začátku, že tento počet je pro běžný silniční provoz nebezpečný. Balík se drží po hromadě přibližně do Bratronic, kde se to začne trhat a nutno podotknout, že je to ku prospěchu věci. Prakticky v každé skupince zůstává nějakej SOSák, takže ač nezáměrně věnujeme se svou přítomností téměř všem zúčastněným.

V Bratronicích také poprvé zaznamenávám slečnu, která kolem mě prolétla v krátkém stoupání a zmizela za obzorem. Jsem si jist, že s námi nevyjížděla, ale má pozornost se vrací zpět k rozhovoru se Zizzounem. Ve sjezdu do Sýkořic si sjíždíme skupinu a v následném stoupání si opět všímám oné slečny. Ptám se Zizzouna, zda jí zná a jestli neví, jestli za někoho jezdí. V obou případech se mi dostává negativní odpovědi. „jedu to zjistit“ odvětím a připojuji se k cyklistce, které kopec nedělá očividně žádné problémy. Zahrnuju jí dotazy o klubové příslušnosti a když zjišťuji, že za nikoho nejezdí, začínám draftovat:-).

Mezitím sjíždíme křivoklátské kostky, pod nimi točíme ostře doleva na Roztoky, přejíždíme řeku a před námi se objevuje nejtěžší kopec dnešního dne, čtyřkilometrové stoupání směr Nižbor. Jedu s dalšími třemi borci a jednou borkyní:-), která opět naprosto bez problémů drží tempo a některé kolegy dokonce nechává za sebou.

Na konci stoupání se přeci jen trochu trháme, abychom se v dlouhém sjezdu do Nižboru zase sjeli. Jdu na špic a jsem zároveň varován jedním ze spolucestujících, že při vjezdu do města je ostrá pravá. Beru na vědomí a dobržďuji, ne tak borec s časovkářskými nástavci, ten šikanu vyloženě podcenil, ta ho vynáší daleko do protisměru a dotyčný může mluvit o štěstí, že nejelo nic proti. Projíždíme Nižborem, kousek se svezeme podél řeky na Hýsov a už je před námi další stoupání na Železnou, kde je plánovaná občerstvovačka, ke které dojíždíme a doplňujeme tekutiny a gely. Musím podotknout, že lidé z cyklo VAPE se o nás skvěle postarali.

Nicméně se vydáváme dál. Sjíždíme do Loděnice a krásným údolím na Svatý Ján. Tempo se jede klidné, vskutku vyjížďkové a tak využívám situace a opět „útočím“ na slečnu (nyní už vím, že se jmenuje Petra) se vstupem do týmu a vyjmenovávám výhody, které členství skýtá:-). V průběhu mé manažerské činnosti se objevujeme ve Svatém Jánu. Nemohu si pomoc, ale pokaždé, když tady projíždím, obdivuji kříž umístěný vysoko na skále a krásnou přírodu. Vyjíždíme serpentiny směrem na Srbsko, do kterého sjíždíme opět v poklidném duchu.

Ze Srbska se snažím tvořit tempo. Prolétneme Karlštejnem a blížíme se do Třebáně Hlásné:-).

Odtud se začínáme škrábat na Mořinu, jsme přibližně na stém kilometru vyjížďky a na některých z nás se to začíná podepisovat, nikdo ale neodjíždí a všichni kolegiálně držíme basu a nahoře se sjíždíme.

Na vrcholu stoupání se na chvilku křížíme s probíhajícím závodem KPŽ, na což nejvíce doplácí kolega v dresu Whirpool. Při příjezdu na kritické místo, kde závodní bikeři vjíždí na silnici všichni brzdíme a dáváme přednost přijíždějící bikerce. Všichni až na „whirpooláka“. Ten to stihne ještě před ní, ale pak se rozhodne na nás čekat, čímž jí trochu zdržuje. Pak už slyším jen „jeď a dotáhni mě alespoň k támhletěm dvoum!!!!“:-)) Bikerka zneužila kolegy a nechala se pěkně potáhnout.

Pak už se nese vyjížďka v opravdu poklidném rozpoložení a takto dojíždíme až zpět do Zbuzan, kde na nás čeká gulášek a něco k napití.

Klábosíme ještě notnou chvíli, než se rozhodneme rozpustit sezení a vydáváme se každý svým směrem.

Při dojezdu do Černošic se číslice na mém compu zastavují na hodnotách: 146,46 km, 26,48 av, 2180 up, takže dobrej švih.

Díky všem za super svezení a účast. Příští rok snad zase na Pražském Králi nashledanou.

Luuuc

Účastníci (33)

Brabec Jan, Dacej Ivan, Frinta Kuba, Hadrava Milan, Halberštát Petr, Chytráček Martin, Kot Jozef, Kryka Pavel, Křenek David, Kubát Tomáš, Lébr Petr, Marhold Jiří, Moravec Vladimír, Novák Petr, Novák Václav, Novák Arnošt, Novotný Milan, Placák Václav, Plíšek Jiří, Pštrossová Marie, Řídký Vladimír, Sebesta Antonin, Sležka Milan, Studénka René, Šimonek David, Štefl David, Štěpánová Petra, Šuráň Jan, Tajtl Tomáš, Thuma Miroslav, Vítek Lukáš, Vobnášil Zdeněk, Zimmermann Tomáš,